Hudební idoly teenagerů mají tu nevýhodu, že jejich posluchači za pár let dospějí a mnozí z nich si najdou úplně jiné oblíbence. Výhodou je ale to, že v jejich srdcích už nejspíš zůstanou napořád - snad v žádném jiném věku totiž člověk nevnímá hudbu tak intenzivně, jako když je mu "náct".

Halleyova kometa je ze Země viditelná zhruba každých 75 let, mnozí ji tedy na vlastní oči spatří jen jednou za život. Přiblíží se na krátký okamžik, přesto může v pozorovateli rozvířit proud podstatných myšlenek. Tak jako v Jaromíru Nohavicovi, který se právě tímto vesmírným tělesem inspiroval při psaní svého hitu Kometa.

Stejně jako musejí umělci často nejdříve dozrát, aby nahráli svoje přelomová díla, také posluchačům může nějakou dobu trvat, než přednosti takových děl objeví. Zpěvačka Lenka Nová už má za sebou poměrně dlouhou kariérní cestu, to zatím nejlepší z ní si však schovala do páté dekády života.

O Roxette a významu jejich hudby by možná někteří zvládli psát dlouhé eseje. Je to kapela, která zásadně ovlivnila minimálně celou jednu generaci, mnozí si s ní spojují svoje mládí. Já, narozen na začátku devadesátých let, si etapu jejich největší slávy nemohu pamatovat. Přesto jsem si cestu k písním této švédské dvojice našel.

Psal se rok 1968, když Hana Zagorová poprvé pronikla do první desítky posluchačské ankety obliby, tehdy známé jako Zlatý slavík. Od té doby patří k neochvějným stálicím české populární hudby - a do slavičí top ten se podívala i po obnovení ankety v roce 2021.

Po covidovém roce 2020, který hudebníky vyhnal z pódií a přiměl je zavřít se do studia, pokračoval letopočet 2021 v podobném duchu. Výborných nahrávek v něm možná vzniklo o něco méně než v roce předešlém, přesto některé zanechaly výraznou stopu. V budoucnu bude nepochybně důvod se k nim vracet.

Děje se to pokaždé, když nás opustí osobnost mimořádného formátu. Na sociálních sítích se v mžiku objeví spousta vyznání. Jejich autoři se svěřují, jak měli zesnulého rádi, čím je ovlivnil, a ujišťují, že na něj nezapomenou. A já pokaždé přemýšlím nad tím, jestli dotyčná osoba taková slova dostatečně často slýchávala či četla za života.

Přiznávám, že moje lidské sympatie vždy patřily spíše jiným zpěvačkám než Madonně. Ostatně královna popu ani nikdy netoužila po tom, aby ji lidé měli rádi. Ve známost naopak vešla jako nekompromisní obchodnice s pořádně ostrými lokty.

Na poslech hudby podle ročního období si moc nepotrpím. Nepotřebuji se zrovna v létě opájet bezstarostnými roztančenými hity a na příchod Vánoc se nepřipravuji koledami ani jinými svátečními melodiemi. Podzim je však výjimkou. Má tak specifickou atmosféru, že se v mém playlistu přece jen rok co rok odráží.

Album Na Radosti Anety Langerové je klenotem české populární hudby. Na rozdíl od některých jiných povedených děl nemusela nahrávka protkaná autentickou poetikou venkova na svoje ocenění čekat dlouhé roky, ovací kritiky i publika se dočkala hned po svém uvedení. Přesto každý další uplynulý rok její přednosti ještě zvýrazňuje.

Konec devadesátek, dětství, čas bezstarostnosti. To jsou asociace, jež mě jako první napadají v souvislosti s písničkou Torn, kterou svou interpretací proslavila Natalie Imbruglia. Co na tom, že singl z roku 1997 a obrovský rádiový hit vlastně obsahově vůbec není veselý a bezstarostný.

Česká rádia mají jednu unikátní schopnost: i sebelepší píseň mi svým vytrvalým omíláním dokážou na nějaký čas znechutit. V jednu dobu se jim to povedlo také se skladbou I přes to všechno od Mirai, v jejíž singlové vydání jsem přitom už rok předtím doufal.