Narodit se v devadesátých letech v Česku mimo jiné znamenalo mít dětství ovlivněné mnoha specifickými fenomény doby. Patřil k nim na přelomu milénia obrovský boom latinskoamerických telenovel, který s sebou přinesl i minimálně dvě velké generační ikony: Natalii Oreiro a Thalíu. Obě vedle hlavních rolí v oblíbených seriálech také zpívaly a myslím, že nostalgie spojená s jejich jmény zůstává pro mnohé z nás velmi silná.

První jmenovaná zazářila jako poťouchlá Milagros v Divokém andělovi, ta druhá ztvárnila až andělsky krásnou Rosalindu s charakteristickou bílou růží ve vlasech. Vydavatelské firmy tehdy samozřejmě zaznamenaly obrovský úspěch těchto projektů a začaly u nás šířit také hudbu obou hrdinek.

Hitparáda Eso, sloužící tehdy jako nejvlivnější hudební platforma pro mladé, se záhy začala plnit jejich klipy. A nepochybuji o tom, že cédéčka těchto interpretek (v té době možná ještě i kazety) by dnes spousta mých vrstevníků někde vyhrabala mezi svými dětskými poklady.

Natalia Oreiro se u nás těšila tak obrovské popularitě, že k nám dokonce přijela – vzpomínám si, že její koncert v Lucerně ve své době vysílala TV Nova, která ji navíc v roce 2000 pozvala i na galavečer Českého slavíka. Natalia předala cenu vítězné Lucii Bílé a také vystoupila (byť asi na playback, protože v takových pořadech se tehdy živě nezpívalo). Jako host se objevila i v Hogo Fogo Hany Zagorové a Štefana Margity. Hudbu ale měla vždy spíše jako bokovku, a i když ještě sem tam něco nového vydá, dnes zpívá hlavně na VIP akcích pro ruské oligarchy.

Thalíin příběh je jiný. Mexická interpretka albově debutovala už v roce 1990, tedy devět let před natočením Rosalindy (které předcházelo několik rolí v jiných telenovelách), a v době jejího uvedení už měla na kontě šest úspěšných desek a řadu hitů. Ve světě latinskoamerické hudby dnes pořád patří k největším hvězdám, dokonce si vysloužila přezdívku Královna latin popu.

Moje kamarádka se řadí k jejím dlouholetým fanynkám a čas od času jsme se jejího jména při vzpomínání na dětství dotkli. Loni na jaře jsem se na základě jedné z těchto našich debat rozhodl, že si její repertoár připomenu. A překvapilo mě, jak moc mě chytil. Thalía se totiž posléze stala mou nejpřehrávanější interpretkou roku dle statistik Deezeru i Last.fm.

Zjistil jsem, že její hudba vždycky stála na kvalitních (latin)popových základech a že obstojí i dnes. Desky z devadesátých let v čele s výbornou Amor a la Mexicana (1997) lze dokonce vnímat jako autentické svědectví o latinskoamerickém popu té doby, protože ještě nebyly ovlivněny její pozdější popularitou v USA a Evropě. Živé nahrávky mi zase ukázaly, že je navíc opravdu skvělou zpěvačkou s pořádně silným hlasem.

U nás se největšího úspěchu dočkala se sedmou studiovkou Arrasando (2000) a následovnicí Thalía (2002), protože právě v té době se zmiňovaná Rosalinda stala televizním hitem.

Na Arrasando se mimo jiné nachází i titulní písnička k tomuto seriálu, kterou jsem ve své době opravdu zbožňoval. Jako znělka totiž uváděla každý z osmdesáti dílů a já vždycky u televize tančil a užíval si tu skvělou, temperamentní a pro mě tehdy exotickou muziku.

Myslím, že právě ona "exotičnost" patřila k důvodům, proč lidé latinskoamerické telenovely tolik hltali - šlo o časy stále ještě relativně brzké po pádu minulého režimu a málokdo do těchto dalekých končin na vlastní kůži zavítal. Vášeň a vypjaté emoce, jaké tyto seriály přinášely, navíc byly do té doby v našem prostředí něčím nevídaným.

Na životě mi přijde fascinující, jak se nám do něj něco, co pro nás v určitou dobu hodně znamenalo, může po mnoha letech zase vrátit, byť  třeba v trochu jiné podobě, přizpůsobené našemu současnému já. S Thalíinou hudbou se to u mě stalo.

Začal jsem ji totiž znovu poslouchat zrovna krátce před svými loňskými návštěvami Lanzarote (Kanárské ostrovy) a Mallorky, tedy ostrovů patřících Španělsku, kde se pochopitelně tímto jazykem i mluví. Tamní kultura mě okouzlila a naprosto mi přirostla k srdci.

Thalíiny písně, jako i songy některých dalších španělsky zpívajících interpretů, se pro mě staly ideálním dovolenkovým soundtrackem. Zvlášť zářijový pobyt na Mallorce mám s touto muzikou hodně spojený. Na ostrov jsem totiž vyrazil sám a bydlel jsem v krásném hotelu s výhledem na moře, kde jsem každý večer u sklenky sangrie poslouchal tuto tematickou hudbu.

Cítím v tom určitou symboliku, protože v dětství, když v televizi běžela zmíněná Rosalinda, by mě vlastně ani nenapadlo, že se někdy k moři podívám. Rodiče na cestování nebyli, finančně si navíc dovolenou v cizině nemohli dovolit, takže jsem k tomu neměl žádný vztah. Později jsem zase k vodě nechtěl chodit, kvůli svojí váze, která v určitý moment přesáhla 150 kg. Trvalo, než jsem si k moři našel cestu, ale o to víc se dnes dokážu z každé jeho návštěvy radovat.

Písničku Entre El Mar Y Una Estrella - také z alba Arrasando - mám na pomyslném prvním místě svého španělského playlistu. Jedním z důvodů je prostý fakt, že moře má už ve svém názvu (v češtině Mezi mořem a hvězdou).

K těm dalším pak patří krásné, atmosférické backvokály a celkově spíše něžně hladivá nálada této popové balady, která se ve své době umístila na prvním místě žebříčku Billboard Hot Latin. Když ji poslouchám, vidím znovu před očima romantické scenérie na okraji vesničky Colonia de Sant Jordi, které jsem pozoroval z balkonu hotelového pokoje.

Dlouho jsem ani nevěděl, že její text je vlastně trochu smutný. Thalía v něm totiž zpívá o silné lásce k člověku, který už opustil tento svět, přesto doufá, že se s ním ještě někdy shledá.

Symboliku jejích slov představují ve videoklipu zapálené svíčky. A kromě toho v něm vidíme samozřejmě i obří hvězdu, na které zpěvačka pluje, a také nádherné záběry z pláže během západu slunce.

Na Mallorku jsem se letos vrátil, vyrazil jsem znovu sám a loňský týdenní pobyt si protáhl na týdny dva. Zavítal jsem sice do jiné části ostrova, ale Thalíina hudba mě znovu doprovázela. Někdy mám ale chuť si ji pouštět i během chladných zimních dní, kdy mi povalování na zářivě bílých španělských plážích a večerní procházení po zdejších promenádách připomíná.

A protože v roce 2025 plánuji strávit ve Španělsku v součtu ještě více času, těším se na další dobrodružství s písněmi této latinpopové divy v uších.

 text: Josef Martínek, foto: Televisa, EMI Latin

Líbil se vám článek a chtěli byste číst více takových?
Staňte se fanoušky Hudebních srdcovek na Facebooku.