Ačkoliv mám rád vánoční čas, za fanouška písní s adventní tematikou se nepovažuji. Letos jsem přesto na tento blog plánoval napsat o klasice Tři oříšky od Ivety Bartošové, která pro mě k tomuto období patří od dětských let. Nakonec ke mně ale tento rok - a vlastně i těch pár posledních - víc promlouvají Vánoce na míru od Ewy Farne. ...
Green Day - Wake Me Up When September Ends: nic netrvá věčně
V diskografii Green Day vyčnívají hlavně dvě studiová alba: průlomové Dookie z roku 1994 a o deset let mladší "punk-rocková opera" American Idiot. V době vydání prvního jmenovaného mi nebyly ještě ani tři roky, zato etapu toho druhého si pamatuji, jako by to bylo včera.
Zatímco dnešní školáci mají rap, v roce 2004 letěla mezi teenagery hlavně rocková kytarová hudba. A pomalu přicházela mohutná emo vlna, která definovala roky příští.
Ačkoliv už tehdy měli Green Day leccos za sebou a rozhodně nepatřili do kategorie nováčků, generace nás, dětí raných devadesátých let, přijala jejich hudbu zcela za svou. S deskou American Idiot se stali tím typem kapely, kterou mezi vrstevníky poslouchal téměř každý.
Myslím, že nikdo z
nás tenkrát neřešil, že "těm pánům" je už přes třicet
- zkrátka jsme je vnímali jako svůj hlas, čemuž hodně
napomohla i jejich výrazná image. Dospělý člověk obvykle dokáže
rozpoznat úmyslné marketingové zacílení, zato dospívající
jedinec řeší jen to, zda je mu estetika té či oné osobnosti
nebo kapely blízká. A Green Day nám tehdy blízcí byli.
Vzpomínám na to, jak jsem každou sobotu dopoledne usedal před televizní obrazovku a s napětím sledoval, zda písnička Boulevard Of Broken Dreams, první, která si mě z jejich repertoáru opravdu získala, znovu obhájí vítězství v oblíbené hitparádě T-Music Chart. A většinou obhájila.
Něco podobného se dělo i s dalšími singly Holiday, Jesus Of Suburbia a hlavně s rockovou baladou Wake Me Up When September Ends. To byla pro mě přesně ta píseň, která vás při poslechu desky vytrhne z nastolené nálady a donutí vás zpozornět ještě o trochu víc.
Když jsem tenkrát v televizi sledoval zmíněný klip (což bylo prakticky jen jednou týdně ve zmíněné hitparádě, protože Óčko bylo stále teprve v plenkách a internet jsme doma neměli), připadal jsem si trochu zmatený z těch bojových záběrů simulujících válku v Iráku. Příliš jsem nerozuměl ani tomu, o čem se hlavní hrdinové videa, Jamie Bell a Evan Rachel Wood, tak melodramaticky hádají. Jen jsem správně cítil, že je to písnička silná, emotivní, o bolestivých záležitostech.
Námětem pro zpěváka a autora Billieho Joea Armstronga nebyla válka v Iráku, a dokonce ani teroristické útoky z 11. září 2001, jak snad mohl trochu evokovat název. Písničku napsal na počest svého otce, který zemřel už v roce 1982, tedy v jeho deseti letech, na rakovinu jícnu.
Bolest ze ztráty milované osoby vyjádřil v textu univerzálním způsobem. Poukazuje na koloběh roku - na to, že stejně jako bezstarostné léto přichází a odchází a následně ho střídají další období, ani čas dětské nevinnosti nemůže trvat věčně.
Roční cyklus by nebyl kompletní bez některé ze svých fází a stejně to chodí i v životě. Přicházejí dny hřejivě jarní, s příslibem rozkvětu a světlých zítřků, i studivé a sychravé, během kterých musíme některé kapitoly uzavřít. Jejich posloupnost si nelze vybrat, zvolit si můžeme pouze to, jak budeme jednotlivým etapám čelit.
Skladba Wake Me Up When September Ends slavila úspěchy v žebříčcích po celém světě, v top desítce se objevila také v USA a ve Velké Británii. U nás se jí však dařilo ještě o něco více, v českých rádiích to dotáhla až na úplný vrchol.
Při vzpomínání na éru American Idiot, desky akcentující sociální témata, politiku a zahrnující i kritiku společnosti, se hodí zmínit i zisk dvou Grammy, šestnáct milionů prodaných kusů nebo zařazení mezi 500 nejlepších alb všech dob podle magazínu Rolling Stone. Na motivy ústředního příběhu vznikl také stejnojmenný muzikál na Broadwayi.
Mám-li
být upřímný, s žádným svým dalším albem už u mě Green Day
na tyto doby nenavázali, žádné jiné už mi v přehrávači delší
čas nevydrželo. Zájem skalních fanoušků si přesto udrželi,
od té doby několikrát koncertovali v České republice a letos v
červnu zahrají na festivalu Rock for People v Hradci Králové -
kvůli covidu dvakrát odloženém. Zdá se jako nepravděpodobné,
že by písně z této nezapomenutelné éry mohli v setlistu
opomenout.
text: Josef Martínek, foto: Warner Music
Líbil se vám článek a chtěli byste číst více takových?
Staňte se fanoušky Hudebních srdcovek na Facebooku.
Nejnovější články na blogu
Lenny - Figure It Out: přijít si na to sám
Od Lenny už jsem mezi svoje srdcovky na tomto blogu v roce 2021 zařadil jednu z jejích nejstarších vydaných písní You're My Everything. Už tehdy jsem v závěru článku naznačil, že obdobnou trvalkou by se mohla stát v té době ještě ne tak stará skladba Figure It Out. A nyní konečně přišel ten správný čas o ní napsat.
Narodit se v devadesátých letech v Česku mimo jiné znamenalo mít dětství ovlivněné mnoha specifickými fenomény doby. Patřil k nim na přelomu milénia obrovský boom latinskoamerických telenovel, který s sebou přinesl i minimálně dvě velké generační ikony: Natalii Oreiro a Thalíu. Obě vedle hlavních rolí v oblíbených seriálech také zpívaly a myslím,...
Emma Smetana a Richard Müller - Tahle jedna vteřina: jako když Kráska a zvíře cestují v čase
Už dlouhou dobu jsem měl na seznamu tipů pro článek na tento blog několik starších songů od Emmy Smetana. Nakonec ale všechny přebil loňský duet s Richardem Müllerem Tahle jedna vteřina. Zatímco seriál Eliška a Damián, ke kterému původně vznikl, se dlouhého života na televizních obrazovkách nedočkal, s písničkou je tomu právě naopak.