U většiny písní se dá dopředu jen těžko předpovídat, zda se k nim posluchači budou vracet. Jejich kvality vždy nejlépe prověří až čas. Existují ale výjimky, u kterých je už v okamžiku vydání jasné, že vzniklo něco mimořádného. Píseň Jednou Vladimíra Mišíka takovou výjimkou je.

Princeznovská vizáž, romantické kulisy hradu a věčný příběh o Romeovi a Julii. Tak se svět poprvé výrazněji seznámil s jednou z nejzářivějších hvězd současného popu, Taylor Swift. Už písní Love Story z roku 2008 tehdy osmnáctiletá zpěvačka naznačila, že její fanouškovská základna zdaleka nemusí sestávat jen z příznivců americké country.

"Někdy se mi zdá - slzy jsou dobrý, vždycky se pak nějak rozední. Mám jich plný truhly, často zamčený..." zpívala Anna K. v roce 2011 ve své Písni o slzách z alba Relativní čas. Snad proto, že se v té době prala s vážnou nemoci, měla její slova takovou sílu.

A zase ta Lady Gaga. Jeden článek na blogu už jsem věnoval singlu Million Reasons z alba Joanne (2016), ale nemůžu vynechat ani hit Shallow. Tuto překrásnou oscarovou skladbu, kterou nazpívala s Bradleym Cooperem k filmu Zrodila se hvězda, totiž řadím k těm největším klenotům, jaké minulá dekáda v hudbě přinesla.

Na jejich první koncert přišlo šest lidí, na dva zatím největší - na fotbalovém stadionu na Strahově - jich v roce 2017 dorazilo přes 67 tisíc. Havířovská skupina Kryštof si již prošla prakticky všemi možnými vývojovými fázemi. A přirozeně se proměňoval i její repertoár.

Generace popových zpěvaček mladších třiceti let mě zatím příliš nepřesvědčila o svých kvalitách. Miley Cyrus je však výjimka - z někdejší dětské hvězdy totiž vyrostla v opravdu charismatickou interpretku, která se neztrácí v davu. Písničku Nothing Breaks Like A Heart s Markem Ronsonem vnímám jako zlomový moment její kariéry.

Když se u nás řekne "předrevoluční pop music", v řadě lidí to vyvolá ne zrovna příjemné spojitosti. Neměli bychom ale zapomínat na to, že tato éra nabídla řadu výrazných hudebních osobností, které se navzdory omezeným možnostem nebály inspirovat západními vlivy. Osobností, které jsou respektované a obdivuhodné dodnes.

Letopočet 2020 si budeme jistě všichni pamatovat jako rok, který zatřásl s našimi dosavadními jistotami. Byl to ale také rok skvělé hudby. Některé umělce dokonce globální krize k tvoření přímo popostrčila. Až už vznikla bez ohledu na pandemii, nebo v jejím důsledků, následující díla řadím k tomu nejlepšímu, co se letos ve světě hudby urodilo.

Každý hudebník prochází přirozeným vývojem. Někteří zvládnou za život nesčetněkrát změnit žánr - vzpomeňme třeba na pověstného chameleona Davida Bowieho. Sympatičtí jsou mi ale také ti, kteří se o stylový posun nesnaží za každou cenu. Vždyť i věrnost svému osvědčenému autorskému rukopisu je cesta, která dává smysl.

Vztahy jsou nejčastějším námětem textů v populární hudbě, logicky proto takové písně představují nejsnazší terč kritiky. Čas od času si v internetových diskuzích, ale i od některých kolegů publicistů přečtu cosi o "další banální skladbě o lásce". Nemohu však souhlasit - láska není banální téma. Dokonce bych řekl, že pokud je uchopeno vkusně a...

Pojem "legenda" se v médiích jednoznačně užívá více, než je zdrávo. Co se týče československé populární hudby, opravdových legend má podle mě jen pár. Hana Hegerová k nim samozřejmě patří.

Málokterá zpěvačka dosáhla v posledních dvou desetiletích větší popularity než Pink. Začínala jako přidrzlá rebelka, která se vysmívala popovým princeznám, jak ale v průběhu let zrála, ukázala mnoho dalších hudebních tváří.